úterý 31. března 2015

Na volné noze: krok první

Dnešního dne před pěti lety jsem nesl svou definitivní výpověď ze zaměstnání a bylo mi těžko.
Bylo mi těžko, protože ve mě dozrálo, že už dál neumím a ani nechci být zaměstnancem.
Bylo mi těžko, protože jsem věděl, že mi někteří budou chybět.
Bylo mi těžko, protože jsem se chystal do velkého neznáma.
Bylo mi těžko, protože už to nebude jako dřív.
Bylo mi těžko, byť jsem ještě nevěděl ...

... že to nejtěžší budou ty dva měsíce během výpovědní lhůty. "Co s tebou teď bude?", slýchával jsem zvenku. "Co když nebudeš mít co dělat?", slýchával jsem ve své hlavě. Viděl jsem jen černý tunel, bez světla na jeho konci. Nemám tu výpověď vzít zpátky? Ještě je čas!

Ale vždy je to jen o tom, kterého "Foxiho" si v hlavě krmíte. Každý je tam oba máme. Toho bílého, který povzbuzuje, anebo toho černého, který sráží k zemi?
V těžkých chvílích jde hlavně o to zatnout zuby, vydržet a nevzdávat to.

Občas se totiž musíte vzdát toho dobrého, aby mohly přijít věci ještě lepší!

Žádné komentáře:

Okomentovat