úterý 23. května 2017

Ze dvou nezávislých zdrojů

Další ukázka toho, jaké tragédie dokáží zhotovitelé v praxi vyplodit.

V roce 2014 jsem dělal zadávací dokumentaci veřejné zakázky.
Napájení evakuačního výtahu v domově seniorů. Diesel použít nešel, bylo nutné použít UPS. Jelikož šlo o napájení požárně bezpečnostního zařízení (viz odst. 4 písm. d), muselo samozřejmě splňovat nějaké základní předpoklady:

  • požadavek na napájení ze dvou na sobě nezávislých zdrojů (viz § 9 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. spolu s ČSN 73 0810, čl. 12.9.1 a ČSN 73 0848, čl. 4.1.1, čl. 4.1.4 a čl. 4.1.5)
  • požadavek na samostatné hlavní a záložní napájení (viz ČSN 27 4014, čl. 4.8)
  • požadavek na automatický přepínač mezi hlavním a záložním napájením (viz ČSN 27 4014, Příloha A)

Celé řešení jsem proto navrhnul tak, jak to správně navrženo mělo být:

  • síťový přívod pro požární rozváděč byl napojen před hlavním vypínačem budovy, aby po vypnutí hlavního vypínače od CENTRAL STOP zůstal síťový přívod pro požární rozváděč pod napětím
  • na přívodu požárního rozváděče byl navržen automaticky přepínač sítí, do kterého byly přivedeny dva přívody: zmíněný síťový jako první zdroj a výstup z UPS jako druhý zdroj
  • UPS tak nebyla pod zátěží, ale pouze dobíjela a čekala na případný výpadek sítě; při výpadku by ji automaticky přepínač okamžitě připojil a UPS by převzala zátěž
  • jelikož UPS nebyla trvale pod zátěží, měla jen minimální spotřebu, neb jen občasně dobíjela baterie; současně měla i minimální provozní ztráty


Chvíli na to proběhla realizace, s klasickým folklórem nahrazování všeho, co nahradit jde.
Kdo Vám to navrhoval, to my kabrňáci to uděláme jinak a lépe! První problémy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Po nějakém čase jsem byl v objektu zkreslovat další drobnosti a obsluha si už tehdy stěžovala, že jim pořád vypadává jistič pro kuchyni.

Tragédie ze strany zhotovitele č. 1

Původně navržené oboustranně skříňové rozváděče, u kterých bylo i nakresleno, že se má přístrojová výzbroj volně rozmístit po prostoru skříní vyměnili za skříně jednostranné a všechno klasicky naňahňali na dvě DIN lišty k sobě. Takže stojíte před poloprázdnou skříní, ve které je vše narvané ve dvou řadách kvůli tomu, že se ušetřilo pár korun na vnitřních propojích. Jističe při zatížení samozřejmě hřejí (kor kuchyně s velkým odběrem), a pokud vedle sebe nemají volný prostor, tak se teplo přenáší i na jističe sousední. Ztrátové teplo místo toho, aby se odvádělo do volného prostoru, se přenáší na sousední jističe, ty se přehřívají ... a při zatížení vypadávají. Nějaké ověření návrhu ze strany zhotovitele, které požadovala dokumentace, a které požaduje ČSN EN 61439-1 ed. 2, čl. 10.10.1?
Ale jděte, kdo by se s tím dělal ...

Letos začátkem dubna přišla reklamace druhá.
Že při pravidelném servisu UPS je v její místnosti 30 stupňů, což má neblahý vliv na životnost baterií. To jsem zpozorněl. Jak může UPS, která je stále v režimu dobíjení naprázdno vyhřát místnost na 30 stupňů?
No a už to šlo jedno za druhým ...

Tragédie ze strany zhotovitele č. 2

Jelikož šlo ale o veřejnou zakázku, nesmělo se uvádět nic konkrétního. Anonymní popis parametrů UPS, odkazy na normy, požadavek na min 94% účinnost. Do zadávací dokumentace veřejné zakázky nicméně můžete psát co chcete, stejně na to všichni serou. Požadavky prostřednictvím citací norem, jak to požaduje zákon o veřejných zakázkách? Normy mi přijde jsou asi sprosté slovo, natož aby je někdo nedej bože otevřel, a našel si ten konkrétní článek, který dokumentace odkazuje. Ač byla v zadávací dokumentaci požadovaná UPS s účinnosti min 94 %, skončila tam UPS s účinnosti 92 %. Blbý 2 %, říkáte si? Jenže na 60 kVA výkonu UPS je to rozdíl ve ztrátách 1,2 kW ...

Tragédie ze strany zhotovitele č. 3

No jo, ale UPS naprázdno má přeci ztráty pár set W a ne kW, tak co tam tak topí? Jenže to by borci nesměli šetřit a nahrazovat, že ano. Takže jako první letěl automaticky přepínač sítí 100 A na přívodu požárního rozváděče (ten je přece moc drahý), který byl nahrazen za přepínač ruční (!) 80 A (pro předřazené jištění 100 A? taky ať počítám jak počítám, tak 60 kVA je 86,6 A) s tím, že je trvale přepnutý na UPS. Jakýpak s tím sraní? UPS tím pádem jede stále na plný výkon, a tudíž i topí jako kráva. No a to je i ten hlavní důvod, proč je tam teď horko; kdyby to zhotovitel udělal tak, jak bylo v zadávací dokumentaci, tak se to stát nemůže.

Tragédie ze strany zhotovitele č. 4

Síťový přívod pro požární rozváděč byl přesunut z před hlavního vypínače za něj. Takže po aktivaci CENTRAL STOP se vypne vypínač na přívodu hlavního rozváděče, tím pádem se ztratí i síťové napětí na přívodu požárního rozváděče a není tak splněna podmínka napájení požárních zařízení ze dvou na sobě nezávislých zdrojů.

Tragédie ze strany zhotovitele č. 5

"Inteligentními" řešeními popsanými výše bylo úspěšně vyřazeno původně navržené napájení evakuačního výtahu ze dvou na sobě nezávislých zdrojů (síť a UPS). Nyní je celé zařízení napájeno pouze z jednoho zdroje. Jen z UPS. Ta když klekne, tak klekne všechno. Oni si totiž mnozí koumáci vykládají požadavek na napájení požárně bezpečnostních zařízení ze dvou na sobě nezávislých zdrojů tak, že osadí UPS s integrovaným by-passem a myslí si, že mají splněno. Jenže co nastane, když tu UPS jakožto druhý zdroj vypnu/odpojím/klekne (odejde třeba řídící elektronika)? Zůstane zařízení napájeno z prvního zdroje (tzn ze sítě)? Nezůstane, je to nesmysl. Tím spíš, když si ji debilně vypínám od CENTRAL STOP. Realizované řešení je navíc v případě napájení evakuačních výtahů i nesmysl v rozporu s obrázkem ČSN 27 4014, Příloha A (tzn samostatný síťový přívod přes hlavní rozváděč, samostatný přívod od záložní UPS, obé zavedeno do nezávislého automatického přepínače).



Celé je to zkrátka majstrštyk. Hlavně že zhotovitel ušetřil na náhradách.
Co bychom ale chtěli od preudoodborníků, vybíraných na základě kritéria nejnižší ceny?
Skutečný stav po nich překreslil nějaký 65 letý důchodce, aniž by si hlavu lámal, jak to je blbě.

Celá situace je navíc krásným příkladem toho, co popisuji v bakalářce na straně 25. Šetří se, takže nikdo neobjednává autorský dozor projektanta; dozor dělá maximálně HIP, tady si vybavuji, že byl i nějaký nezávislý technický dozor investora. Jenže pokud dozor nemá odbornou způsobilost v oblasti vyhrazených technických zařízení, tak je absurdní, aby zde vykonával jakýkoli dozor, a nemá jej dělat. Pokud dozor nerozumí oblasti vyhrazených technických zařízení, tak jej zhotovitel vždycky utáhne na vařené nudli. Což se zde i stalo. Zhotovitel dodal něco úplně jiného, se zcela jiným, a navíc nefunkčním řešením, v rozporu s požadavky norem.

Ale hlavně že si všichni při problému hned vzpomenou na původního projektanta.
Vzpomínat ale mají opačně - na toho kdo to realizoval, na toho kdo dělal dozor, a na toho kdo to kreslil.
Mimochodem pokud dozor nemá odbornou způsobilost, tak se bude těžko vyviňovat.



A třešnička na dortu?

Já do zadávací dokumentace napsal, že se jedná o vyhrazené zařízení třídy I skupina C (srov. ČSN 73 0835, Příloha A, Tabulka A1, položka 6.1, písm. l: domovy důchodců spadají normově mezi zdravotnická zařízení). I podle metodické pomůcky pro stavební úřady spadají domovy důchodců mezi vyhrazená zařízení třídy I. (viz strana 5). Takže domov seniorů podle mě má spadat pod dozor TIČR. Realita? Vím, že tam tehdá došel nejmenovaný pražský inspektor a prohlásil, že ho to nezajímá, že to posuzovat nebude, neboť to není lůžková nemocnice ...
A ještě jsem byl tehdá za pitomce, proč že to řadím mezi vyhrazená zařízení třídy I. :-)



Tož tak zase něco z toho, jak to chodí v praxi.

pondělí 22. května 2017

Doklady požadované pre uvedenie do užívania

No a jelikož jsem i autorizovaná osoba SKSI, a aktuálně dělám i realizační projekt na Slovensko, tak je logickým vývojem nedávného příspěvku i souhrn pro Slovenskou republiku :-) Poprosím jen o trochu shovívavosti s mou slovenčinou, pomáhal mi s ní pan Google a korektor ve Wordu (kdyžtak napište, já to v textu opravím).

Co má zhotovitel dodat v rámci realizace a uvedení do provozu na Slovensku?


Pokiaľ bude prítomná laická obsluha (spotrebitelia), tak ešte navyše:

V zdravotníctve ešte navyše:
  • dokumentácia elektrickej inštalácie zdravotníckych priestorov
    (pozri STN 33 2000-7-710:2013, čl. 710.514.5.1)
  • návody pre obsluhu a údržbu
    (pozri STN 33 2000-7-710:2013, čl. 710.514.101)



Co se mi zatím nepodařilo dohledat:


Kdyby Vás někoho něco dalšího napadlo, napište do komentářů.
Počítám s tím, že to průběžně budu doplňovat a aktualizovat.



Kopírujte, přebírejte, používejte, dodávejte, vyžadujte :-)




EDIT 23. 5. 2017: jazykové korektury a doplnění požadavku na oteplení rozváděčů

středa 10. května 2017

Postřehy ze 6. semestru

Jak jsem si posledně stýskal o nesmyslnosti některých předmětů ...
... tak to jsem ještě netušil, co mě čeká v posledním semestru. Takže ano, opět předmět mezinárodního obchodu, doplněný dalším velmi nezáživným soutěžním právem. Z mého pohledu není náplň šestého semestru ničím jiným, než totálně zbytečnou a nepotřebnou vatou.

BP602Z Diplomový seminář pro studenty oboru Obchodněprávní studia II

U tohoto předmětu jsem nějak nezaregistroval, že bych jej vůbec měl, tudíž vůbec netuším, co vlastně bylo jeho náplní? Konzultace v rámci bakalářské práce? Nic jiného mě nenapadá

BZ602K Právo mezinárodního obchodu

Co k tomu napsat? Celý předmět se točil okolo Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží, z mého pohledu zase totálně zbytečný nesmysl mezinárodního obchodu (aneb proč to nemají jen na oboru "Mezinárodněprávní obchodní studia"?). Nicméně všimnul jsem si jedné zajímavosti, a to že mnohá ustanovení občanského zákoníku jsou nejspíš převzata právě z této Vídeňské úmluvy. Jak ohledně uzavírání smlouvy (srov. články 14 až 24 úmluvy s § 1731 a násl. občanského zákoníku), tak ale i ohledně dalších institutů, jako např. povinností kontrol po převzetí.
Další nápomocná "drobnost" se pak týká § 1740 odst. 3 občanského zákoníku, kde se hovoří o "odpovědi s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky". Už se ale nikde dál nerozvádí, co je míněno onou (ne)podstatnou změnou. Co jí je najdeme v článku 19 odst. 3 Vídeňské úmluvy:
Dodatky nebo odchylky, které se týkají zejména kupní ceny, placení, jakosti a množství zboží, místa a doby dodání, rozsahu odpovědnosti jedné strany vůči druhé straně nebo řešení sporů, se považují za podstatnou změnu podmínky nabídky. 

BP601Zk Soutěžní právo

A k tomuto? Přednášky zase inteligentně na 8 ráno, takže jsem nebyl ani na jedné.
Ochrana hospodářské soutěže, kartely, dominantní postavení, ÚOHS. Samý záživný věci ze státní správy. Druhá část nekalá soutěž podle občanského zákoníku. U zkoušky třeba prej jaký je rozdíl mezi zlehčováním a srovnávací reklamou? Fakt netuším, ani nevím, k čemu by mi to mělo být. Pohrával si tam se mnou jak kočka s myší a měl plné právo mě vyrazit. Leč některé zkoušky dopadly hůře, než bych čekal, a některé zase lépe, jako tato. Takže mi to dal. Prej co profesně dělám. To by se mi to soutěžní právo prej mohlo hodit ... no nevím.



Ale to podstatné je, že studium je hotovo.
Finíto :-)

středa 19. dubna 2017

Doklady požadované při uvádění do provozu

Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů v částech D.1.4 a D.2 (tedy v částech, které se týkají i elektroinstalací) po projektantech požaduje, aby v technické zprávě dokumentace pro provádění stavby byl uveden "Seznam požadovaných dokladů nutných pro uvedení stavby do užívání".
Jaké doklady to v oblasti vyhrazených technických zařízení elektro jsou?

Co má zhotovitel dodat v rámci realizace díla a jeho uvedení do provozu?


Pokud bude laická obsluha (spotřebitelé), tak ještě navíc:
  • veškeré výše uvedené informace musí být poskytnuty v českém jazyce
    (srov. § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 102/2001 Sb. a § 11 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb.)
  • průvodní dokumentaci obsahující všeobecné poučení o správném a bezpečném užívání
    (srov. ČSN 33 1310 ed. 2, čl. 5)
  • doklady o prokazatelném seznámení se správným a bezpečným užíváním elektrické instalace
    (srov. ČSN 33 1310 ed. 2, čl. 7.5 a 7.6)

Pokud bude zdravotnictví, tak ještě navíc:
  • protokol o klasifikaci zdravotnických prostor a další důležité dokumenty
    (srov. ČSN 33 2000-7-710, čl. 710.514.5.1)
  • návody k obsluze a údržbě
    (srov. ČSN 33 2000-7-710, čl. 710.514.5.2)

V případě průmyslových instalací pak existuje šikovná norma ČSN EN 62337 ed. 2, která popisuje požadované kroky a činnosti, včetně rozdělení kompetencí, co má zajišťovat zhotovitel a co provozovatel (viz tabulky v příloze B). Bohužel je ale tato norma jen v angličtině.

Kdyby Vás někoho něco dalšího napadlo, napište do komentářů.
Počítám s tím, že to průběžně budu doplňovat a aktualizovat.



Kopírujte, přebírejte, používejte, dodávejte, vyžadujte :-)



EDIT 20. 4. 2017: Doplněny požadavky pro zdravotnictví
EDIT 28. 4. 2017: Doplněny požadavky pro požárně bezpečnostní zařízení
EDIT 23. 5. 2017: Doplněny požadavky na oteplení rozváděčů a analýzu rizika

pátek 7. dubna 2017

Odpovědnost projektanta elektro

Po dvou a půl letech bádání a psaní byla dnes zveřejněna má bakalářská práce.
Odhadem do měsíce by tam měly přibýt i posudky vedoucího práce a oponenta.
Sám jsem na ně zvědavý, uvidíme.

Jak vůbec vznikl nápad na toto téma?

Že jsem se nějak dostal na právnickou fakultu už jsem psal.
Poté, co jsem byl v červnu 2014 úspěšně přijat, vyšel v časopise Elektro článek, jak projektant elektro za všechno odpovídá. Tou dobou už mi však na základě předchozích událostí (viz níže v poděkování) bylo víceméně jasné, že je to opět nic neříkající blábol (včetně plácání o tom, jak není stanovena povinnost dodržovat normy; viz poznámka pod čarou č. 34 v bakalářské práci, ale o tom už jsem psal). U projektanta nešlo o nic jiného, než o opsaný § 159 odst. 2 stavebního zákona, doplnění pár řádky o protokolu vnějších vlivů, bez jakýchkoli dalších souvislostí. Tehdy jsem na něj napsal reakci. Což samozřejmě vyvolalo nevoli, neboť co si to dovoluji zpochybňovat názor čestného předsedy ESČ, Elektrotechnického svazu českého!? Každopádně oběma autorům v odkazech je nutno poděkovat, neboť bez nich by též práce patrně nikdy nevznikla. Neb mě jejich přístup vyburcoval. Hned v prvním semestru jsme měli předmět základy akademického psaní, kde jsme v říjnu/listopadu 2014 dostali za úkol dát dohromady odůvodnění tématu případné budoucí bakalářské práce. No a v tu chvíli mi to tehdá všechno seplo ...
... vždyť já jsem na té škole proto, abych to téma probádal!

Jak práce vznikala?

Dlouho a těžko, přetěžko ...

Hned někdy z kraje prvního ročníku jsem začal sbírat a sepisovat vše, co se k tématu dalo sehnat.
Čehož teda úplně moc nebylo, protože na téma odpovědnosti projektantů nejspíš nikdo žádnou práci ještě nepsal. Proč taky, když "projektant odpovídá"? A pokud napsal, tak to zase bylo jen opsání odstavce ze stavebního zákona, bez dalších návazností. Víceméně jsem asi rok dohledával souvislosti, pročítal hromadu cizích závěrečných prací na všemožná témata (obchodní závazky, vadné plnění, projektová činnost, výstavba, ale i další nesouvisející témata), pak jsem přečetl hromadu knih, jejichž odkazy mě v těch pracích zaujaly, pročítal stohy judikatury.
Vznikla první asi 80 stránková slátanina všeho možného ... včetně prvních schémat:

V průběhu 2014-2016 jsem absolvoval i nemálo "právních" přednášek na ČKAIT, o odpovědnosti autorizovaných osob, o vadách staveb, smlouvách o dílo, o stavebním zákonu, o veřejných zakázkách, atd. Některé z nich byly vynikající, zejména Mgr. Šianský, JUDr. Adámková, JUDr. Bányaiová, JUDr. Klee. Nicméně tito už tak jednoznačně netvrdili, že by projektant odpovídal vždy a za vše. Začínalo to postupně do sebe všechno zapadat. Včetně třeba i rozsudků citovaných v práci, nad kterými člověk zůstával zírat v němém úžasu, jak může být vše jinak.

Ve druhém ročníku jsem tu první verzi nicméně odložil a začal tvořit verzi druhou. Snad lepší.
S postupem víceméně stále stejným; pročítání závěrečných prací, podle nich knihy, ze kterých čerpaly zajímavé myšlenky, stejně tak odkazovaná judikatura. Někdy ve druhém ročníku jsme měli předmět základy civilního procesu (neboli jak to chodí u soudu). Což se tehdy sešlo i s neplatiči, tak jsem si tehdy řekl, že bude dobré si probíranou látku vyzkoušet i v praxi ... a víceméně z tohoto důvodu jsem je zažaloval (spory byly o nevýznamné bagatelní částky do 10 tis, z tohoto pohledu to nestálo za řeč; a jelikož nebylo moc co ztratit, tak proč ne?). A přípravy k soudu mě pak zase navedly na mnohé další poznatky do bakalářské práce. Tehdá jsem si tak myslel, že do konce druháku práci dopíšu, přes prázdniny ji dám přečíst 5-10 lidem, pak to jen doladím a bude hotovo. Chyba lávky! Koncem druháku jsem od jiného vyučujícího dostal doporučení na vedoucího bakalářské práce, tak jsem jej šel požádat, jestli by mi téma vzal. Říkal, že téma se mu líbí, byť já už tou dobou docela tápal, jak s tou prací dál. Nabobtnalo to na 90 stran mnohdy i žoviálního žvanění, přičemž dost kapitol ještě nebylo ani napsaných.
Trochu (dost) jsem se v tom začal ztrácet.

Nicméně vedoucí práce do toho přišel v pravou chvíli. Udal mi směr, kudy by se měla práce ubírat a co by měla řešit, dal mi limit, že by neměla mít víc jak 30-40 stran (eh?!), dal mi pokyny co má sepsané pro diplomanty, ve kterých byla spousta výborných podnětů. I další výborné literatury.

Stalo se tudíž nevyhnutelné. Vše dosud napsané jsem odložil a začal psát dotřetice znovu.
Od léta do podzimu 2016 jsem dal dohromady kostru finální podoby a sepsal jakousi předfinální verzi. Teď už to šlo trochu jednodušeji, neb jsem měl v hlavě poznatky předchozích dvou rozpracovaností. Během předposledního semestru jsem nicméně makal a psal "o-sto-šest", neb mi vedoucí práce nabídnul, že si ji přečte a opřipomínkuje. Teprve ale až koncem listopadu 2016, tedy více jak po dvou letech, spatřuje světlo světa ucelených 35 stran textu k připomínkování. Práce tehdy ještě neměla závěr, ale podobnost s finální verzí už vidět byla. Stejnou verzi jsem na podzimním úvodu do projektování dal narychlo přečíst i Jiřímu Horákovi, kterému se tam však myslím některé věci příliš nelíbily. :-) Za únor a březen jsem pak reflektoval připomínky obou, a práci dopsal.

Strašně dlouho jsem se třeba trápil se závěrem. Nevěděl jsem si rady, co do něj napsat. Je ale fascinující, jak některé věci za Vámi přijdou úplně samy. Šel jsem předposlední březnovou sobotu ještě dohledávat nějaké drobnosti do města do komentářů k občanskému zákoníku a po cestě zpět mě začaly napadat kompletní věty. Jedna za druhou. Až jsem musel vytáhnout telefon a začít si to diktovat, abych to nezapomněl. Takže závěr ke mě přišel sám, ten jsem jen zapsal :-) Ostatně spousta věcí přicházela sama naproti. Jedu takhle jednou vlakem z/do Brna a v 1. třídě dostanete noviny. Zprávy nesleduji, takže ani tisk nečtu, ale co po cestě dělat, tak to prolistuju. No a v jednom článku je tam odkaz na rozsudek, který mi přesně zapadl do práce. Nevěřte však, že by existovaly náhody.

Neumím si vůbec představit, kdybych neměl rozpracované vlastní téma, jak bych případnou jinou bakalářku měl napsat za půl roku (zadání a výběr témat je někdy tuším v září/říjnu, odevzdává se v polovině dubna).
To musí být pro studenty docela masakr.

Poděkování

Díky patří mé ženě za prvotní impuls, zdali si nechci dát přihlášku na MU PrF.
Ale zejména za veškerou podporu, kterou mi po celou dobu dávala a dává.
A stejně tak i za pomoc s jazykovými korekcemi práce.

Děkuji Ing. Tomáši Kainrathovi, díky jehož reklamaci v roce 2013 mi JUDr. Ondřej Kochman poprvé nabořil dogma „projektant odpovídá“; současně mi tím též oba dali i jeden z impulsů ke studiu. Děkuji doc. JUDr. Ing. Josefu Šilhánovi, Ph.D. za přijetí mého vlastního tématu, a za nasměrování v mém tápání ohledně jeho zpracování.

Děkuji Ing. Jiřímu Horákovi a Janu Bočkovi za naše odborné debaty, které mne nutí přemýšlet více v souvislostech a neustále mne posouvají dál a dál. Děkuji diskutujícím na diskuse.elektrika.cz za rozšiřování mých obzorů. Děkuji všem, kteří se zapříčinili vznik této práce, ač o tom sami možná ani neví. Děkuji Lence Parýzkové, Ing. Josefu Košťálovi a Michalu Randovi za vloženou důvěru, za možnost publikovat a přednášet, což nepochybně též přispělo k úrovni této práce. Děkuji Jaroslavu Dokoupilovi za pomoc s překladem abstraktu a klíčových slov (jemu můžete mimochodem poděkovat i za to, že tento blog vůbec existuje :-).

Dík patří i všem podvraťákům, které jsem dosud potkal, neb z chyb se člověk nejvíc učí.
Všechno souvisí se vším a i oni mnohým přispěli k této práci.
Budiž jim proto tímto všem odpuštěno.


Jaká je tedy odpovědnost projektanta elektro?

Hmm ... na lehkou otázku nelehká odpověď.
Každopádně není absolutní, jak se tvrdilo v odkazovaných článcích na začátku.
Ale pozor, kliknutím na odkaz otevíráte Pandořinu skříňku :-)



EDIT 15. 4. 2017: Otevřel jsem zase po čase časopis Elektro a nestačím se divit!
Na straně 130 další kacířské myšlenky, že odpovědnost projektanta nemusí být neomezená?
Před pár lety nemyslitelné (viz odkazy ESČ v úvodním odstavci zde výše :-)

středa 1. března 2017

Co je a co není úkolem projektanta

Nad tímto tématem přemýšlím už velmi velmi dlouho.
A ani nevím, jestli už jsem to domyslel, takže to klidně v diskusi doplňme.

Úkolem projektanta je samozřejmě splnit zadání.
Úkolem projektanta je zapracovat požadavky a podklady jeho objednatele.
Zpravidla tedy zapracovat i požadavky ostatních profesí.
A co dál?


ÚKOLEM PROJEKTANTA JE řešit to, co chce legislativa

Pak je hlavně úkolem projektanta splnit to, co po něm požaduje legislativa.
Tady už ale dost projektantů vůbec nevnímá, že není dokumentace jako dokumentace. A že ne každá dokumentace slouží k tomu samému, že každá má nějaký svůj účel. Což je podle toho, co je k vidění v praxi, pro většinu projektantů stále těžká neznámá.

DUR - Dokumentace k územnímu řízení ... slouží?
K řešení poměrů v území. Ono se stačí podívat do stavebního zákona, do § 90:
V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu...
c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území,
d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu,
S obecnými požadavky na využívání území. DUR řeší poměry v území, neboli mimo samotnou stavbu. Proto je opravdu nesmysl se v DUR rozepisovat o tom, že kabelové trasy budou tvořeny pozinkovanými žlaby, anebo o tom že motory malých výkonů budou spouštěny přímo, kdežto ty větší spouštěčem hvězda-trojúhelník (citace ze skutečných dokumentací). V tomto stupni to nikoho nezajímá. Ale ve spoustě DUR takovýdle žvásty najdete.
Ctrl+C / Ctrl+V. Přemýšlení asi bolí.

DSP - dokumentace pro vydání stavebního povolení ... slouží?
K řešení obecných požadavků na výstavbu, opět se stačí podívat do stavebního zákona, viz § 111:
(1) Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda ...
b) projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu,
Nic víc, nic míň.
Co jsou to obecné požadavky na výstavbu?
No to, co požaduje legislativa, která se případně může odkazovat na splnění nějakých normových hodnot. Neboli v DSP se po projektantovi chce to, aby řekl které obecné požadavky se na danou stavbu vztahují. Pravda, aby to mohl říci, tak je musí i znát, což u mnohých "pseudoprojektantů" může být kámen úrazu. Jaké budou vnější vlivy? Proč je požadován základový zemnič? Proč je požadována taková a taková osvětlenost? Proč je požadována ochrana před bleskem? Proč musí být před uvedením do provozu TIČR? No protože ten a ten paragraf té a té vyhlášky. Ale mezi obecné požadavky na výstavbu opravdu nepatří schéma rozváděče, či výkaz výměr.

Úkolem projektanta v raných fázích projekční přípravy zkrátka je "vyzobat", co který legislativní předpis požaduje. Aby mohl vyzobávat, musí bohužel i znát. Mimochodem pokud projektant obecné požadavky na výstavbu nesplní (např. tím, že o nějakém třeba neví, nezná, či uvádí neplatné předpisy, a to jak v DUR, či v DSP), pak plní vadně, viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5117/2009:
(...) Nebyla-li tedy povolena výjimka, vyplývala přímo ze zákona povinnost zhotovitele vypracovat projektovou dokumentaci pro územní rozhodnutí tak, aby ve všem všudy vyhověla obecným technickým požadavkům na výstavbu, stanoveným příslušným prováděcím předpisem. ... Jestliže projektová dokumentace pro územní rozhodnutí nevyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, z nichž nebyla stavebním úřadem povolena výjimka, jde o dílo, které má vady (...)


ÚKOLEM PROJEKTANTA JE vypsat související normy

Chce to vyhláška o dokumentaci staveb, kdy součástí technické zprávy má být výpis použitých norem. Čili kromě "vyzobání" co který legislativní předpis požaduje pro splnění obecných požadavků na výstavbu musí projektant "vyzobat", která technická norma s daným projektem souvisí. Výpis norem, ne jejich opisování.


ÚKOLEM PROJEKTANTA JE dodržovat normy

Bez ohledu na to, co se Vám kdo bude snažit namluvit, zejména argumentujíc tím, jak jsou normy nezávazné, je povinností projektanta dodržovat technické normy. Samozřejmě normy platné.
Protože potkáte spoustu projektantů, kteří jen bezmyšlenkovitě pořád dokola kopírují to samé, ale už si nějak nestačili všimnout, že něco už třeba i dvacet let neplatí.


ÚKOLEM PROJEKTANTA JE odůvodňovat své požadavky

Když už jsem zmínil normy, ale platit to bude obecně o jakémkoli požadavku v dokumentaci, tak úkolem projektanta je odůvodnit to, co požaduje. Proč musí být to a ono? Protože proto?
Sdělení "musí být něco" bez dalšího ... je o ničem. To si projektant vymyslel nebo takový požadavek opravdu někde je? Velmi často totiž zjistíte, že to co mnozí projektanti takovýmto způsobem požadují, už mnohdy dávno neplatí.
Sdělení "podle normy musí být něco" ... je pořád o ničem. Norem jsou stovky až tisíce, kdo to má hledat?
Sdělení "podle normy té a té musí být něco" ... je taky pořád nic moc. Jsou normy se stovkami stran.
Hledej šmudlo?

"Podle normy té a té, článek ten a ten, musí být to a to" Co je na tom těžkého to napsat takto?
Pravda, aby to projektant mohl napsat, musel by číst normy.
To bude onen kámen úrazu.

Vezměme si příklad dřevostaveb, kdy je požadován proudový chránič 300 mA. Proč se chce chránič 300 mA? Opravdu tam být musí? No protože jej požaduje ČSN 33 2000-4-42 ed. 2, čl. 422.4 a ČSN 33 2000-4-482, čl. 482.2. Stačí takto doplnit požadavek konkrétními normami a články. Teď už má každý odborník možnost si uvedené články v normě nalistovat a posoudit, jestli tam tedy opravdu být musí či nemusí.
A tak je to s jakýmkoli požadavkem v dokumentaci.

Naprosto dostačuje, když projektant takto jednoduše doplní své požadavky čísly norem a článků.
Není jeho úkolem opisovat do dokumentace vše, co příslušné normy požadují.
Takové technické zprávy by nabobtnaly na stovky až tisíce stran, což by nikdo nečetl.
Podle toho co dnes chodí za dotazy ty zprávy povětšinou nikdo nečte ani dnes.


ÚKOLEM PROJEKTANTA NENÍ opisovat znění předpisů a norem

A jsme u toho asi nejzásadnějšího.
Nejzásadnějšího, co souvisí s neustále upadající odbornou úrovní zhotovitelů.
Mnozí zhotovitelé mají dojem, že úkolem projektanta je dát naprosto podrobný návod na všechno, co mají dělat.

Takže poněkolikáté dokola. Zhotovitel má v oblasti vyhrazených technických zařízení zákonnou povinnost být odborně způsobilý (viz § 6c odst. 1 písm b). Tato povinnost odborné způsobilosti pak mj. zahrnuje splnění kvalifikace a praxi v oboru (viz § 6c odst. 3 písm. d). Neboli zhotovitel má vědět. Zhotovitel má povinnost se neustále odborně vzdělávat (viz § 12 odst. 1). Veřejně se prohlašujete za odborníky (viz § 5 odst. 1).
Proto když něco neznáte, tak to nedělejte.
Pokud to dělat chcete, tak se to naučte.

Pokud projektant splní to, co je popsáno výše, tedy uvede související legislativní požadavky a uvede související technické normy, tak má zhotovitel k dispozici vše, co potřebuje. Protože zhotovitel v takovém případě veškeré související požadavky má znát. A pokud je nezná, tak si má vzít onen seznam předpisů z dokumentace, příslušné předpisy a normy si vyhledat, a přečíst si je. Jenže to byste po 99% z nich chtěli moc …

V praxi Vám pak chodí dotazy typu "nemůžeme nacenit CPS, protože v dokumentaci není uvedeno, kolik bude napájet okruhů nouzových svítidel". Ale no tak. V dokumentaci je uvedeno, kolik bude osazeno nouzových svítidel, a v ČSN 33 2000-5-56 ed. 2, která je jmenovaná v dokumentaci je uvedeno, kolik svítidel může být maximálně na jednom okruhu. To máte znát. Počítat umíte?
Anebo Vám výrobce rozváděče pošle dotaz, že "neví, jaké má být krytí elektroměrového rozváděče, protože to v dokumentaci není". A proč by to tam jako mělo být, když je v ní uvedeno, že rozváděč má být vyroben podle ČSN EN 61439-5 ed. 2? Otevřít normu a přečíst si ji už musíte sami. Respektive ... jako výrobce ji máte znát.

A pak posloucháte, že jste arogantní, protože po zhotovitelích chcete, aby znali co je v normách.
Orientujete se a máte znalosti? OK, pojďme odborně diskutovat, určitě se něco přiučíme.
Ale pokud nevíte která bije, ani co je v normách, tak to sorry, to arogantní budu.
Projektant není od toho, aby dával zdarma odborné poradenství.
Projektant je od toho, aby projektoval.


ÚKOLEM PROJEKTANTA NENÍ vodit pracovníky zhotovitele za ručičku

Drtivá většina zhotovitelů vůbec nepostřehla, že mají mít nějakého stavbyvedoucího, a pokud už někoho takového mají, pak zpravidla vůbec nepostřehli, kdo stavbyvedoucím vlastně může být (viz zde).
Mnohdy pak neustále chodí dotazy na každou kravinu, že neví, jak co mají na stavbě udělat.
Ono by si stačilo přečíst stavební zákon, konkrétně pak jeho § 160 odst. 1.
Odborné vedení stavby zajišťuje stavbyvedoucí, nikoli projektant.
Tak se ptejte svého stavbyvedoucího, ne projektanta.

neděle 12. února 2017

Na volné noze: Platební morálka

Platební morálka v Česku je věc velmi podivná.
Nejlépe pak v kombinaci s fenoménem "potřebujem všechno honem honem".
Kde kdo pak nadává, jak je to s tím placením hrozný, ale málokdo už s tím i něco aktivně dělá.
Samo od sebe se to ale nezmění.

Historicky za minulého režimu určoval splatnost faktur tehdejší hospodářský zákoník.
Ten v § 375a odst. 4 uváděl, že nedohodnou-li organizace jinak, je faktura splatná do 14 dnů ode dne doručení (odevzdání). Mimochodem též si všimněte odst. 1 a 2 tamtéž. Ještě i dnes se občas ve smlouvách objevují nesmysly, že faktury bez jakýchsi náležitostí budou vraceny. To si jen kopírovači ve smlouvách nestačili všimnout, že hospodářský zákoník byl už před čtvrt stoletím zrušen, protože taková ujednání nemají vůbec žádné opodstatnění. Nejčastěji pak bývá k vidění, že faktura bez náležitostí daňového dokladu bude vrácena. Blbost. Viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4294/2007:
...dovodil, že předmětná faktura je výzvou k zaplacení dlužné částky, přičemž bylo prokázáno, že tato výzva byla žalované doručena, potom na skutečnosti, že byla žalovaná žalobkyní k zaplacení doplatku kupní ceny řádně vyzvána, nemění nic ani to, že výzva neměla všechny náležitosti daňového dokladu, požadované účetními a daňovými předpisy. Z hlediska určení splatnosti závazku je totiž bez významu, zda výzva (faktura) nesplňovala náležitosti řádného daňového dokladu, pokud je z této výzvy patrná vůle jednající strany vyzvat stranu druhou k plnění a zároveň je z ní patrná částka, která je požadována.
Pak nastala divoká devadesátá bez limitu splatnosti. V EU ohledně splatností existovalo několik směrnic, včetně aktuální Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Už jsem z ní zde citoval v jiném příspěvku:
Opožděná platba představuje porušení smlouvy, které je v mnoha členských státech pro dlužníky finančně přitažlivé vzhledem k nízkým nebo žádným úrokům z prodlení nebo pomalému řízení k dosažení nápravy. Je nezbytné změnit tento trend a od opožděných plateb odrazovat ...
Jelikož mají členské státy povinnost směrnice promítnout do své legislativy, objevíme takřka identická ustanovení i v aktuálním občanském zákoníku. A jelikož je nyní řeč o platební morálce, je v § 1963 odst. 1 i ustanovení o splatnosti faktur:
Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později ...
Citovaný paragraf ještě pokračuje i druhým odstavcem, kde se dočteme, že:
Smluvní strany si mohou ujednat dobu splatnosti delší šedesáti dnů jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Je-li však obsahem závazku podnikatele povinnost dodat zboží nebo službu veřejnoprávní korporaci, smluvní strany si mohou ujednat delší dobu splatnosti jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku, a doba splatnosti nesmí přesáhnout šedesát dní.
Takže když to shrneme.
Mezi podnikateli je i bez dalšího cena splatná do 30 dnů.
U veřejného zadavatele nesmí splatnost přesáhnout 60 dnů.
Cokoli jiného musí být předem ujednáno a nesmí to být hrubě nespravedlivé.
Mimochodem, všimněte si toho, že cena je splatná i bez faktury (není zapotřeby výzvy k placení). A srovnejte si to s tím, že faktura bez jakýchsi náležitostí bude vrácena. Klidně ať je, nic to ale nemění na její splatnosti.

Mezi podnikateli si smluvní strany mohou samozřejmě sjednat cokoli. Nebude-li to hrubě nespravedlivé (rozuměj bude-li to vyváženo nějakou adekvátní výhodou). Jenže a) to musí být předem sjednáno, b) mi hlava příliš nebere, proč by si někdo dobrovolně delší splatnosti sjednával? A přitom, když se podíváte všude okolo ...
Hezký to odrbává Thomayerova nemocnice stylem 60+60, aneb "splatnost je sice 60 dnů, ale dalších 60 dnů po nás nebudete chtít úroky z prodlení". A všichni sklapnou, a čekají 60+60. Já na ně po 60 dnech podal platební rozkaz ... a obratem zaplatili i s těmi úroky, které prý nemůžete chtít. Obcházejí zákon. Inspirujte se.

Dost často se lze setkat s přístupem "zaplatíme, až zaplatí nám".
To je jako byste přišli kamkoli do obchodu s tím, že "zaplatím, až mi dorazí výplata".
V Česku vládne jakési zvláštní zcestné přesvědčení, že se subdodavatelům neplatí do té doby, než nám zaplatí objednatel. To je ale úplně mimo. Morálně i právně se totiž má subdodavatelům zaplatit řádně a včas bez ohledu na to, jestli mě můj objednatel zaplatil, anebo za jak dlouho mi zaplatil. Subdodavatel nemá nic společného s objednatelem svého objednatele. Ani s jeho placením či neplacením. Ano, kde kdo bude namítat, že by ale subdodavatele musel platit ze svého, že na to nemá. Když na to nemá, nemá si nic objednávat. Ano, má to platit ze svého. Anebo když na to nemá, tak má jít do banky, a sjednat si nějaký krátkodobý úvěr, ze kterého vše zaplatí. Aspoň bude mít o to větší motivaci tlačit i na svého objednatele, aby mu zaplatil řádně a včas. A když nezaplatí? No tomu se říká podnikatelské riziko, které si nese každý podnikatel. A je na něm, jak k němu přistupuje. Ale s podnikatelským rizikem svého objednatele nemá subdodavatel nic společného.

Ono totiž nejde o nic jiného, než o vynucený "obchodní úvěr" pro objednatele. Na úkor subdodavatele. Místo toho, aby objednatel šel do banky, tam si zřídil úvěr, a z něj zaplatil co má, tak si dělá banku z Vás. Samozřejmě zadarmo, neb takto jej to nic nestojí. Jenže takového jednání je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a v rozporu s dobrými mravy. Viz např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008:
Jednou ze základních zásad vyjadřujících požadavek dobrých mravů, z nichž vychází právní úprava obchodních závazkových vztahů, je, že úplatné plnění se poskytuje za úplatu. ... Měla-li být podle článku VI. smlouvy splatnost ceny díla vázána na skutečnost, až třetí osoba v rámci jiného závazkového vztahu poskytne objednateli (žalovanému) platbu, může dojít k situaci (a v dané věci k ní také došlo), že třetí osoba objednateli nezaplatí a pohledávka zhotovitele díla (žalobkyně) na zaplacení ceny díla se tak nikdy nestane splatnou a tudíž vymahatelnou. V důsledku toho nastane stav, že ačkoli objednatel (žalovaný) přijal od zhotovitele (žalobkyně) úplatné plnění, nebude povinen za ně poskytnout úplatu. Proto smluvní ujednání účastníků, které takový stav připouští, se příčí dobrým mravům a je proto podle § 39 obč. zák. neplatné.
A zase všichni srazí paty a tiše čekají, až kdo zaplatí nebo nezaplatí.
Osobně beru jako samozřejmost, že když si něco objednám, tak za to i hned zaplatím.
Bez ohledu na to, jestli někdo zaplatil mě. Je to otázka základní slušnosti.
Tato jednoduchá logika je ale zdá se stále spoustě lidem zcela cizí.
Ono jestli objednateli někdo zaplatí nebo nezaplatí ... to je holt jeho podnikatelské riziko.
A jelikož je to jeho podnikatelské riziko, nemá ho co přenášet na Vás.

Každý vztah, a je jedno jestli osobní či obchodní, má být vyvážený. Jinak je to o ničem.
Pokud Vy sami beze zbytku plníte co jste slíbili a k čemu jste se zavázali, tak není důvod, aby tak nečinila i protistrana. Pokud se domluví, že něco uděláte do data X a objednatel za to zaplatí do data Y, tak na tom trvejte.
A pokud je skutečnost jiná, tak na něj začněte tlačit. Nemějte obavy, že tím ztratíte zákazníka.
Zákazník, který neplní k čemu se zavázal, není hoden být Vaším zákazníkem.

Fascinují mě exoti, kteří si na Vás vzpomenou jen v okamžiku kdy jim teče do bot, škemrají a prosí, abyste jim pomohli, neb nikoho jiného už nemůžou sehnat. Pomůžete jim, a pak musíte pro změnu Vy škemrat o to, aby Vám řádně zaplatili. Pár takových jsem už stačil potkat a plyne mi z toho jednoznačné ponaučení. Potřebujete něco honem honem? Ok, platit budete předem na zálohovou fakturu. A dělat začínám, až bude uhrazená.

Pokud podnikatel podnikateli (či veřejná korporace podnikateli) nezaplatí ve splatnosti, automaticky věřiteli vzniká prvním dnem prodlení nárok na 1200,- Kč. Jde o paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky podle výše citované směrnice EU (viz § 3 NV 351/2013 Sb.). Podle směrnice EU proti opožděným platbám, podle které je nezbytné změnit trend a od nedodržování splatností odrazovat. Nárokujte je, máte na to právo. Mimochodem, podle § 1957 odst. 1 je zaplaceno, až když je částka připsána na účet Vaší banky.
Ne tím, že to dlužník "v pátek odeslal".


Ale abych jen nestýskal, tak existují i objednatelé, kteří Vám zaplatí třeba do týdne od odevzdání.
Někteří dokonce i do druhého dne. Takovým má smysl dávat přednost.

A s ostatními pozastavit spolupráci minimálně do doby, než budou ochotni řádně platit do 30 dnů.
Protože proč věnovat svůj čas někomu, kdo si toho neváží?