středa 18. ledna 2017

Soumrak nad aktivními jímači?

Na téma aktivních jímačů už jsem napsal lecos (viz zde, zde, či zde).

Spousta jejich zastánců se často ohání slovenskou normou STN 34 1398:2014, s odkazem na kterou tyto "kouzelné pacičky" navrhují. Nicméně proti této normě se na Slovensku zvedla poměrně silná vlna odporu tamní odborné veřejnosti, což vyústilo v návrh na její zrušení, podaný v dubnu 2016.

No a od 1. 3. 2017 bude slovenská norma pro aktivní jímače zrušena bez náhrady.

Zastánci aktivních jímačů u nás rovněž velmi často argumentují článkem 511.1 normy ČSN 33 2000-5-51 ed. 3, který údajně umožňuje projektovat podle zahraničních norem (což se jim hodí do krámu, protože aktivní jímače řeší pouze zahraniční normy). Jen mám dost silný pocit, že si jej ani neráčili pořádně přečíst:
511 Soulad s normami
511.1 Všeobecně
Každá část zařízení musí vyhovovat požadavkům odpovídajících evropských norem (EN), nebo harmonizačních dokumentů (HD), nebo národních norem obsahujících HD. V případě absence odpovídající EN nebo HD musí elektrické zařízení vyhovovat požadavkům národních norem. V ostatních případech by mělo být využito požadavků obsažených v normách IEC, které nejsou schváleny v CENELEC, nebo norem platných v dalších zemích. Pokud není k dispozici žádná odpovídající norma, musí být návrh zařízení dohodnut mezi projektantem a zhotovitelem instalace.
Neboli přednost mají normy ČSN EN.
Neexistuje-li ČSN EN, mají přednost národní normy ČSN.
Neexistují-li národní normy, pak se mají využít normy IEC, případně normy dalších států.

Na přednáškách se vždycky ptám, jestli soubor ČSN EN 62305 ed. 2 řeší aktivní jímače?
Asi tak polovina sálu vždycky vrtí hlavou, že neřeší. Velký omyl.
Řeší, viz národní příloha v ČSN EN 62305-3 ed. 2 Změna Z1.

A jelikož jde o národní přílohu, pak má přednost před normami dalších zemí.

sobota 31. prosince 2016

Rok 2016

Letos jsem měl obratově druhý nejúspěšnější rok.
Každopádně mimořádný byl v počtu projektů, kdy ze 110 nabídek vzniklo 77 zakázek.
K tomu zase pár čísel pro představu, jak může takové projektování OSVČ vypadat.

Chtělo by se napsat, že rok 2016 byl přelomový zejména v tom, že jsem konečně vstoupil do světa BIM.
Nicméně zatím je to stále jakési nesmělé přešlapování na místě, než plnohodnotné projektování.

Nejzajímavější? Dva projekty, u kterých se podepisovala mlčenlivost ... takže toho o nich moc neřeknu :-)
Čím dál jasnějším faktem však je, že český rybníček je strašně malý, a pokud si chce člověk rozšířit obzory v nějaké specialitě (např. chování při zkratech, výpočty nastavení ochran), tak není jiné cesty, než začít hledat informace v zahraničních zdrojích. Technická angličtina je pomalu nutností.
Nejtěžší? Letos těžko říci. Jediné co mě tak napadá, ale s čím je potřeba automaticky flexibilně počítat je, že se v podstatě nezávisle na Vás velmi často posunují termíny odevzdání. Což na jednu stranu může být dobře (získáte víc času). Ale taky z toho může být docela záhul, jako když se mi odevzdání tří velkých projektů nahrnulo do jednoho týdne. To pak plánujete pomalu na minuty.
Heroický? Asi celkové množství projektů, ono vytvořit 77 dokumentací za zhruba 50 týdnů, to znamená expedovat v průměru 1,5 projektu týdně. Bez ohledu na jejich velikost. A k tomu ještě každý pátek do školy, učit se na zkoušky, přednášet, psát bakalářku. A nadto porazil i David Goliáše!
Ponaučení? Že každá prkotina u soudu neskutečně trvá, až to tak nějak ztrácí smysl. Stejně tak to, že se u soudu pěkně vybarvují podvraťáci, ale to jsme už o některých tak nějak tušili, co jsou zač ("to nebyla obhlídka stavby pro projektování, my jsme jej tam vzali na exkurzi aby viděl, jak taková hala vypadá" a podobné žvásty)
Prozření? Nezbývá než si opět povzdechnout nad odbornou úrovní zhotovitelů. Normy jsou asi sprosté slovo, natož aby je někdo vůbec otevřel, či je snad i přečetl. Pak žasnete, když "odborná firma" 3x za sebou zapne VN vývody do uzemněných polí. Jejich obhajoba pak stojí na tom, že prý nevěděli, co přesně mají dělat, a že byli pod tlakem, a to se prý nesmí. A ještě k tomu dodají, že takové odborné činnosti "museli" dělat za 209,- na hodinu. Fascinující.
O nějaké ČSN EN 50110-1 ed. 3 a pracovních postupech myslím nemají ani tušení.
Zdarma? Největším přínosem je, když máte s kým debatovat o odborných tématech.
Protože pak můžete společně dojít k věcem, které by Vás samotné nejspíš vůbec nenapadly.

Letos jsem po šesti letech fungování na volné noze konečně dostal další impuls, kam a jak se dál profesně ubírat. Znáte to taky, když o něčem tak dlouho přemýšlíte, až si to přitáhnete do života? Spousta lidí tomu říká "štěstí", ale ono ve skutečnosti to není nic jiného, než když se Vaše připravenost setká s příležitostí.
Takže se zase učím nové a nové, dosud netušené věci, a strašně mě to tvoření baví.
Byť jednoduché to není. Jenže jednoduché věci stojí vždycky za prd.

Přednášek jsem měl za rok 2016 myslím 10?
To jsem měl dojem, jak jsem to přednášení omezil, a přitom je počet přednášek +/- stále stejný.
Nicméně nejlepší na tom celém asi je, že se při psaní slajdů člověk strašně moc naučí.
Resp. aby přednáška stála za to, tak se naučit musí.
Zrovna píšu další o kabelech. Tam jsou mi věci!

Aikido mě od loňska stále drží, byť je to teda dřina jako prase.
Kotrmelce, salta a chvaty, nad kterými zůstává rozum stát. Tohle mám udělat? Jak?
Ale pak na to člověk nakonec přijde. A až na to přijde, tak si říká, jak je to vlastně primitivní.
V srpnu na letní škole v Třešti jsem udělal zkoušky na 4. žákovský stupeň.
A na jaře to bude chtít udělat další zkoušky na 3. kjú.

Přes léto jsem chtěl mít napsanou bakalářku. Cha! Ani omylem.
Koncem června mi dal vedoucí práce podněty kudy a jak se dál ubírat, a dal mi k tomu i limit vejít se maximálně do 40 stran. Takže jsem celou práci v zásadě již potřetí přepsal, kdy do nějaké prvotní ucelené podoby se mi ji podařilo dotáhnout až někdy koncem listopadu. S čím ale nejvíc bojuju je vejít se do těch 40 stran (jen poznámek pod čarou tam mám přes 150). Psal bych toho na blog i více, ale bohužel s ohledem na bakalářku se musím držet trochu zpátky. Po odevzdání ji totiž strojově kontrolují nejen vůči obsahu jiných prací, ale i s internetem, tak abych nebyl nařčen z plagiátorství sama sebe (neuvedení odkazu i na svůj článek je bohužel klasifikováno jako plagiátorství).
Ale už to bude (doufejme) trvat jen chvíli.

Ať se daří i v roce 2017!

pondělí 26. prosince 2016

Protokol o určení vnějších vlivů: nesmysly, díl III.

Zdravotnictví

Další ukázka tragédie v praxi.
Když si vezmete takřka libovolný protokol o určení vnějších vlivů pro zdravotnictví, tak se takřka s jistotou dočtete, že tam v podstatě nebudou žádní pacienti, tedy že tam bude vliv BA1. K tomu se pak zpravidla dočteme i další nesmysl, že tam nebudou ani žádné osoby, tedy vliv BD1 (viz související díl nesmyslů první). Asi zde řádí nějaký celostátní šotek, protože všichni klasifikují zdravotnictví jako BA1 s tím, že jde o prostory normální.
Patří ale BA1 do zdravotnictví, a jde o prostory normální?

Opět není nic jednoduššího, než otevřít ČSN 33 2000-5-51 ed. 3, což ale mám dojem, že v době Ctrl+C/Ctrl+V takřka nikdo nedělá. Je to konkrétně tabulka ZA.1 na straně 40 normy.
BA1 Běžná: Nepoučené osoby (laici). Normální.
BA3 Invalidé: Osoby, které nejsou zcela fyzicky a duševně schopné (nemocné a staré osoby). Podle povahy postižení.
Tak co tedy patří do zdravotnictví? BA1 nebo BA3? Ano, souhlasím s tím že na první pohled je pojem „invalidé“ u vnějšího vlivu BA3 matoucí. Ale ono je potřeba dočíst i ten zbytek. "Osoby, které nejsou zcela fyzicky a duševně schopné." Hmm. Jenže jak zjistit, zda a kde se budou vyskytovat osoby, které nejsou zcela fyzicky / duševně schopné? Je to jednoduché.

Spoustu odpovědí na takovéto otázky lze totiž nalézt v "požárních" normách.

Jmenovitě v normě ČSN 73 0835 pro budovy zdravotnických zařízení a sociální péče. Tato norma totiž obsahuje přílohu A s tabulkou Tabulka A.1 – Procentuální složení osob podle schopnosti pohybu, ze které lze velmi snadno vyčíst normové procentuální složení osob. Mimochodem obdobná tabulka byla už v prehistorické předchůdkyni normy z roku 1980 v její Příloze 1! To ty normy nikdo z projektantů elektro již od roku 1980 neotevřel?

A co se tam dočteme? No třeba to, že už i v obyčejné samostatné ordinaci je normově předpokládáno 10 % osob s omezenou schopností pohybu (viz položka 2.1)! No vida. Jak je klasifikována ona "omezená schopnost pohybu"? Není to náhodou vliv BA3?!? Co takové lůžkové části nemocnic? Tam už norma ČSN 73 0835 klasifikuje nejen osoby s omezenou schopností pohybu, ale dokonce procentuální podíl osob nechopných samostatného pohybu (viz část 3.1)! BA1? Nesmysl. BA3! Co takové vyšetřovny (viz část 3.2)? BA1? Nesmysl. BA3! Lékárny? Domy s pečovatelskou službou? V praxi podle "odborných komisí" všude vliv BA1, podle normy 73 0835 však prostory s výskytem osob s omezenou schopností pohybu, tedy vliv BA3.

Dobrá tedy, ve zdravotnictví nemá co dělat vliv BA1, ale má tam co dělat vliv BA3.
Též neopomínejme, že pokud jsou pro některé prostory klasifikovány % osob s omezenou schopností pohybu, pak ta samá klasifikace patrně bude platit i pro související společné prostory a chodby, neb se ony osoby do daných míst musí i nějak dostat.

No a co z toho plyne dál?
Pokud tedy máme ve zdravotnických prostorách klasifikován vnější vliv BA3, pak si musíme též povšimnout, že podle ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 Změna Z1 se jedná buďto o prostory nebezpečné (viz Tabulka NA.5), případně o prostory zvlášť nebezpečné (viz Tabulka NA.6 s vysvětlivkou Zdravotnické prostory, v nichž předpisy vyžadují určité způsoby ochrany). Zdravotnictví nikdy nejsou prostory normální. Jaké to překvapení.

Jenže to by ty "odborné komise" musely občas otevřít normy, a ne jen dokola kopírovat nesmysly ...

pondělí 28. listopadu 2016

O cenách II

Vidím, že původní příspěvek O cenách se drží mezi nejčtenějšími.
Nuže, pojďme takřka po dvou letech na pokračování.

Objevil se nový výborný web Ceny za projekty.
Velmi doporučuji prozkoumat. Stačí klikat horní menu zleva doprava.

První menu NÁKLADY jednoduše spočítá předpokládanou cenu stavby.
Ceny podle všeho bere z cenových ukazatelů na Stavební standardy. Super.
Druhé menu HONORÁŘOVÝ ŘÁD z ní vypočte cenu za projekty (komplet celé stavby).
Ten zas podle všeho pracuje s kalkulátorem ČKA. Také super.
V menu ROZSAHY jsou aktuální požadavky legislativy.
Rovněž chválím.

No a pak už z těch cen stačí jen poměrem určit podíl profese elektro.
Co tak pozoruju, tak se silnoproud pohybuje mediánem někde v rozmezí 6 až 9 % z nákladů stavby.
No ... takže získat ceny za projektové práce je pak už jednoduché, ne?




PS: Amazon aktuálně nabírá skladníky za 125,- Kč/hod
Alza má všude možně inzeráty na skladníky za 160,- Kč/hod
Projektant bezpochyby skladníka nahradí ... nahradí i skladník projektanta?
Tak kdo z nich má potom mít vyšší sazby? :-)

čtvrtek 17. listopadu 2016

Oblek

Poohlížíte se po obleku?
Obleků už jsem pár měl a vždy měly jedno společné.
Bylo v nich vždycky vedro jako prase. Ten důvod, proč se v nich člověk koupal ve vlastním potu, měly taky společný. Vždycky byly z polyesteru. Oblečení z polyesteru může sice vypadat nádherně, ale je totálně neprůdušné.
Schválně se podívejte, z čeho nejen obleky zpravidla jsou.
Z polyesteru.

Teď naposledy jsem přednášel v obleku novém.
Ani jsem nepostřehnul, že na sobě nějaký oblek mám.
Vůbec v něm nebylo vedro, navíc je lehoučký jak závoj.
Není totiž z polyesteru. Je z vlny.

Nejprve jsem si říkal, že si nechám ušít oblek na míru. Reklam je na to dnes poměrně dost. Nicméně poté, co mi ve dvou krejčovstvích zmastili dvě poslední košile na míru (to, že někdo umí košili dobře ušít ještě neznamená, že ji umí i dobře změřit) jsem začal o obleku na míru mít trochu pochybnosti. Přeci jen to nejsou věci, které se snadno reklamují (byť jednu košili jsem jim teda vrátil, to nešlo).

Četl jsem si nějaké diskuse o oblékání a vesměs se tam shodovali, že než české levné šití na míru, tak mnohem raději koupit oblek hotový. Kde jinde, než v zahraničí.
Ta služba se jmenuje SUITSUPPLY.
Fascinující na tom je, že si koupíte oblek, zadarmo Vám jej pošlou, a pokud by Vám náhodou neseděl, tak máte 30 dnů na to si to rozmyslet a vrátit jej. Opět zadarmo, poštovné platí prodejce. V balení s oblekem dokonce přijde prázdná krabice a návod jak oblek zabalit pro případné vrácení zpět. Bude úžasné, až takovéto služby začnou nabízet i čeští prodejci.

No ale co je hlavní, tak jejich obleky nejsou z polyesteru.
Jsou vlněné, šité (prý) v Itálii.
A stojí od 259 EUR.
Od cca 7 tis.
Pecka.

Rukávy a nohavice Vám zakrátí český krejčí za pár stovek.
V této souvislosti jsem pak začal mít i další pochybnosti o tom českém "šití" na míru. Za těch zhruba 10-20 tis Kč u nás to není tak úplně na míru šitý oblek, je to MtM. Made to measure. Koupí se hotový oblek, a ten na Vás prodejce/krejčí upraví. Jakože na míru. Samozřejmě, může to mít smysl, pokud Vám běžná konfekce nesedí.
Ale pokud vám sedí, dostanete v zahraničí mnohem víc.
Za mě můžu vřele doporučit.
www.suitsupply.com



PS: Jo a taky zapomeňte pod oblekem na nátělníky. Mnohem mnohem lepší je neviditelné triko.


PS: Právě jsem vytisknul první oficiálnější verzi bakalářky. Zítra ji chci dát vedoucímu práce k připomínkování. Dosavadní celková doba úprav dle Wordu 16 tis minut. Neboli 267 hodin :-)

sobota 22. října 2016

Obecná nezávaznost norem: dodatek

Začátkem roku jsem psal nějaké postřehy z judikatury ohledně (ne)závaznosti norem.
V rámci tvoření bakalářské práce se mi teď dostal do rukou komentář k trestnímu zákoníku.
Úctyhodné dílo pod vedením soudce Nejvyššího soudu.

No a je tam moc hezká věc k § 16 trestního zákoníku, tedy k nedbalosti.
6. Kritériem pro posouzení toho, zda jde o nedbalost nebo o jednání nezaviněné, a tím i beztrestné, je zachování či nezachování potřebné míry opatrnosti. ...
... Z povahy věci vyplývá, že z objektivního hlediska je na místě požadovat od každého v zásadě stejnou míru opatrnosti. Výjimkou jsou určité skupiny osob vykonávajících specifické činnosti nebo povolání (například lékaři nebo řidiči), u nichž je s ohledem na charakter toho, co dělají, riziko porušení nebo ohrožení chráněných zájmů vyšší, a proto je u nich požadována také vyšší míra opatrnosti. Ta pak ovšem je v rámci každé takové skupiny zase stejná. Rozsah potřebné míry opatrnosti - a potažmo povinnosti předvídat možnost způsobení trestněprávně relevantního následku - zpravidla vyplývá buď z bezpečnostních předpisů, nebo technických norem. Pro určitá specifická povolání, u nichž tomu tak není, vyplývá z určitých zvláštních obecně uznávaných pravidel (například pro oblast medicíny z pravidel postupu lege artis), opírajících se o stav odborných znalostí v daném oboru zachycených především v odborné literatuře. Není-li k dispozici žádný takový pramen, pak je požadovanou mírou opatrnosti opatrnost přiměřená vyvolaným okolnostem a situaci. Vycházet přitom lze z obecně ve společnosti uznávaných zásad chování rozumného člověka. Vyšší míru opatrnosti, než plyne z těchto zásad, obecně uznávaných pravidel a právních předpisů nelze po nikom žádat, a to ani za situace, kdy si je sám vědom vhodnosti vyšší míry opatrnosti a průběh i následky určité události mu dají za pravdu. Přitom platí, že ten, kdo projevil onu objektivně danou požadovanou míru opatrnosti, je bez viny. ...
... Nedbalost je ovšem za této situace třeba spatřovat i v tom, že se pachatel sám od sebe pustil do činnosti, pro niž nebyl dostatečně disponován, neboť neměl požadované schopnosti či znalosti.
Všichni v oblasti vyhrazených technických zařízení (projektanti, zhotovitelé, revizní technici, TIČR) budou spadat do oné specifické skupiny osob, od které se očekává vyšší míra opatrnosti. Rozsah oné potřebné míry opatrnosti jim pak vyplývá z bezpečnostních předpisů a technických norem. Kdo je dodrží, je bez viny.
Ale aby je mohl dodržet musí je co?
Ano, znát.


Co na to všichni ti, co jedou v aktivních jímačích v rozporu s ČSN EN 62305-3 ed. 2 Změna Z1?
Kde kdo totiž blábolí, že se normy nemusí dodržovat.
Ano, nemusí. Nejsou obecně závazné.

neděle 9. října 2016

Výpalné

Titulek příspěvku krapet mafiánský, byť je otázkou, na kolik bude daleko od pravdy.

Někde jsem tu už psal, že největší nákladovou položku u mě tvoří software (dále jen "SW"). Samozřejmě by se asi dalo nějak fungovat i s bezplatnými nástroji, ale to netuším, kolik a jak by toho člověk udělal. Nicméně to, že si SW koupíte ještě neznamená, že už Vás to dál nebude nic stát. Spíše naopak.

V zásadě jsou tři dominantní přístupy firem k prodeji SW:
  1. Koupíte si licenci, která je trvalá a Vaše. Jednou za čas dle svého uvážení si koupíte zpravidla cenově zvýhodněný upgrade na nejnovější verzi. Nutno však dodat, že tato politika je k vidění čím dál méně. Typickým příkladem jsou třeba některé krabicové produkty Microsoftu (Windows, Office, atd.).
  2. Koupíte si licenci, která je trvalá a Vaše. K ní pak máte na výběr, zda to tímto skončí (a tím pádem výrobce ani prodejce dál nezajímáte), anebo začnete platit pravidelné zpravidla roční platby (výpalné), za které je s Vámi se výrobce či prodejce ochoten vůbec bavit. V rámci výpalného pak máte nějakou podporu a dostáváte nové verze. Přestanete platit výpalné, přestanete dostávat nové verze. Chcete zase nové verze? Musíte doplatit výpalné zpětně od doby, co jste jej přestali platit. V zásadě na tomto modelu jede většina projekčního SW. Klasický upgrade dle předchozího bodu zde neexistuje.
  3. Licenci si nekoupíte, ale pronajmete si ji. Je obecně vidět trend mnoha výrobců na tento model přecházet, ať už je to Adobe (přešel před několika lety), či nejnověji Autodesk (přešel letos), s novou verzí se do tohoto modelu pustil i český Zoner. Licenci si už nekoupíte, můžete si ji jen na nějaký čas pronajmout. Na půl roku, na rok, na dva, na tři. Máte zaplaceno? Máte stále k dispozici nejnovější verzi. Přestanete platit, nespustíte to. Chcete zase začít používat? Začnete znovu platit, ale tentokráte však bez nutnosti zpětně doplácet období, kdy jste neplatili. Obrovský rozdíl proti předchozímu.

Už na první pohled je vidět, že ten druhý přístup je pro uživatele nejhorší.
Je v podstatě v pasti, protože nemá jinou možnost, než trvale platit. Proto výpalné.
Co je na tom však ještě horší je to, kolik musíte platit. Mám takhle dva SW, kdy z každého se ročně musí cálovat zhruba +/- 20 % z pořizovací ceny. Což je poměrně drsné, pokud jde o SW v hodnotě desítek až stovek tisíc. Navíc nikde nemáte zaručeno, že se výše toho výpalného nebude v čase zvyšovat. Skutečnost je totiž jiná, počítejte s tím, že se výpalné zvyšovat bude. Příkladem budiž třeba podpora nejmenovaného německého SW, která v roce 2010 stála 19 tis/rok, v roce 2014 už 22 tis/rok a letos už má stát 27,5 tis/rok. Nárůst výpalného o desítky procent během pár let. Pokud byste si v tom roce 2010 koupili danou licenci, tak jste ji už někdy loni na výpalném zaplatili celou znovu. Zlepšil se daný SW za těch pár let natolik, aby se vyplatilo jej znovu celý zaplatit? Zlepšila se jednou tolik produktivita, když to už stálo jednou tolik? No, nemyslím si. Nicméně nic s tím nenaděláte. Nelíbí se Vám to? Máte možnost smlouvu vypovědět, na shledanou.

Zásadní otázkou také je, co za ty peníze vlastně dostáváte?
Tak ano, nějakou podporu. Pokud ji tedy potřebujete, protože pokud s nějakým SW často děláte, tak jej zpravidla i poměrně dobře ovládáte, a není moc důvod nějakou podporu potřebovat.
Pak dostáváte nové verze. Tedy, možná je dostanete. Se mnou teď kupříkladu hezky vydrbali v českém zastoupení jedné nejmenované německé společnosti. Když jsem v roce 2014 kupoval upgrade, bylo mi obchodním zástupcem písemně v emailu slíbeno, že při zaplaceni podpory na dva roky dostanu novou verzi i roce 2016. Zaplatíte si tedy na dva roky a hádejte co? :-) Podpora Vám letos končí 30. 9. a nová verze vychází "až" 1. 10., takže ... bohužel, žádnou novou verzi v letošním roce nedostanete, na shledanou.
Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.

Musíte-li (nyní) platit 20 a více % z pořizovací hodnoty SW ročně, znamená to taky, že každých cca 5 let to zaplatíte celé znovu. Má to smysl? Nevím, dost nad tím přemýšlím. Ze začátku podnikání jsem si myslel, že je potřeba stále držet nejnovější verze, abych šel s dobou. Jenže pak začnete postupně zjišťovat, že nikdo moc ty nejnovější verze úplně nedrží a neřeší. Nikdy jsem se za ty roky nesetkal s tím, že by po mě někdo ze zákazníků vyžadoval, abych měl nejnovější verzi SW. Komické situace pak nastávají v případech, kdy nejsou mezi sebou kompatibilní ani různé verze stejného SW jednoho výrobce, což je typický příklad databázově orientovaných SW (Revit 2016/2015/... mezi sebou nejsou vzájemně kompatibilní, ePLAN 2.6/2.5/.../2.1 mezi sebou nejsou vzájemně kompatibilní, apod.). Kdo Vám taky zaručí, že se za 5 let neobjeví něco jiného, kdy naprosto ukázkovým příkladem je třeba snaha protlačit BIM? Jestli pak není lepší se na placení výpalného vykašlat, a místo toho jednou za 5 let přikoupit licenci novou, či začne-li se vývoj ubírat někam jinam, koupit místo toho jiný SW? Anebo pokud mě nic netlačí s tím stávajícím SW, tak pokračovat v něm ...

Už jsem to někde na blogu taky psal.
Z mého pohledu mi největší smysl dává ten třetí model. Prostě když chci používat, tak si zaplatím předplatné. Nechci-li používat, tak dál nezaplatím. Tu obrovskou výhodu totiž spatřuji v několika věcech:
  1. Za prvé nemusím hned v úvodu vypálit desítky až stovky tisíc za licenci. Místo toho zaplatím roční předplatné ve výši zhruba "jen" z 1/3 ceny trvalé licence. Ono se to na první pohled může jevit hodně, ale uvědomme si, že k tomu už nemusím platit další výpalné, které bych jinak u trvalé licence platit stejně musel.
  2. Za druhé nemusím řešit žádnou kompatibilitu, neb mám stále k dispozici nejnovější verzi, u Autodesku můžu dokonce používat zpětně až tři poslední verze.
  3. Za třetí, mám naprostou svobodu si volit, v čem se mi dobře dělá, nebo v čem bych chtěl dělat. Na první pohled banalita, ale už jsem v předchozích 15 letech byl několikrát ve firmách svědkem situace, kdy se koupil nějaký drahý SW a teprve až v denno-denním používání se přišlo postupně na to, jak je to těžkopádné, co to neumí, že to třeba neustále padá, apod. Což jsou věci, které Vám samozřejmě nikdo předem neřekne, a ani nemáte jak to poznat. To jestli je nějaký SW dobrý poznáte stejně až po čase. S předplatným? Nesedí mi to, tak si příště předplatím něco jiného. Hotovo.
  4. Za čtvrté, když potřebujete nižší verzi, můžete platit méně, když na chvíli (např. na nějaký konkrétní projekt) potřebujete vyšší verzi, tak si ji třeba na čtvrt na půl roku připlatíte. A pak se zase vrátíte zpátky k té levnější.
  5. A za páté, když do toho chci znovu naskočit, tak po mě nikdo nechce zpětně doplácet veškeré platby za dobu, kdy jsem neplatil (to mi u toho druhého přístupu přijde asi jako největší zhovadilost).
Samozřejmě tento třetí model má i svá rizika, zejména pokud prodejce přepálí cenovou politiku tak, že to přestane dávat smysl. Trochu to je podle mě vidět na příkladu Revitu MEP, u kterého trvalá licence stála tuším 150 tis, kdežto nyní roční předplatné stojí někde kolem 2,5 tis EUR.

Bohužel ale ne všichni ten třetí model nabízejí. Což i chápu.
Museli by se jo snažit o špičkový produkt, neb každý by měl možnost si jej vyzkoušet a zjistit, jestli mu opravdu sedí. A k tomu by navíc nemohli dál vybírat výpalné ...